6. kapitola – Jsem tvoje? Ano, jsem.

Dangerous Liaisons

17. 4. 2010

Je to divný. Já asi vážně randím s upírem. Tedy aspoň myslím. Jenom nevím, jak moc to brát jako vážné. Je to vražedný upír, který nemá problém se zabíjením lidí. Jak moc se můžu v tomhle spolehnout na věrnost? Máme vůbec vztah? Kde vlastně začíná?

Tohle je celé opravdu podivné. Mně je 24 let a on bude staletí starý. Hodně toho zažil, hodně lidí zabil a radši se ani nebudu ptát na jeho sexuální zkušenosti. Jsem si stoprocentně jistá, že některá z nich musela být v posteli lepší než já. Bojím se ale toho, že by takové mohly být všechny z těch, které měl. Moje obava je jednoduchá. Může za to moje nulová sexuální zkušenost. Je to divné v mém věku, že ano?

Ale nejsem nějaká ufňukaná chudinka, která by z nějakého absurdního důvodu léta odříkala sex. Ne, já jsem spíš jenom tak hodně vybíravá. Už se mi několikrát stalo, že jsem s nějakým klukem málem vyspala. Měla jsem na to příležitosti. Dokonce jsem i párkrát s klukem skončila nahá, takže od toho prvního sexu nás dělily prakticky jenom centimetry. Jenže já jsem v tu chvíli prostě nechtěla. Nic jsem v tu chvílí necítila, žádné vzrušení, prostě nic. I když moje tělo ho rozhodně cítilo. Jenom ti kluci prostě nebyli ti pravý. Může za to totiž můj zlozvyk. Pokaždé, když se mi někdo líbil, tak jsem ho nedokázala sbalit. Nakonec mě víceméně vždycky sbalil někdo, kdo se mi ve výsledku ani nelíbil. To jsem si zpravidla uvědomila právě až v té posteli.

Jenže mám takový pocit, že s Klausem je to prostě jiné. Vím, že většina lidí na světě se ho bojí. Měla bych se ho bát, že jo? Dávalo by to smysl. Jenže já se ho nebojím. Nikdy jsem se ničeho nebála, takže se nebudu bát ani jeho. Navíc si začínám být docela jistá tím, že by mi neublížil. Naopak se mě spíš bude snažit udržet v bezpečí. Soudím tak podle toho, jak byl naštvaný, když mě tehdy napadla ta upírka. Urval by jí hlavu, kdybych ji nestihla zabít dřív.

Sakra, teď zním jako ta pitomá holka Bella ze Stmívání. Stupidní film, stupidní upíři a nic z toho nemá s realitou nic společného. Teď musím přemýšlet nad tím, jestli náhodou nejsem jako Bella. Obě jsme lidskými dívkami, které si až doteď žili skromně a normálním životem. Jenže mezi tím potřpytkovaným panákem a Klausem je jeden velký rozdíl. Edward celou dobu vykládal, jak je nebezpečný, může ji ublížit, že je zabiják a podobně. Jenže stejně skoro nikdy nikoho nezabil. Na druhou stranu Klaus ten zabíjí lidi. Dělá to denně a nechává za sebou těla bez krve. Média ho označují za sériového vraha a snaží se mu vymyslet nějakou pěknou přezdívku. Nevím, co by řekla Bella Edwardovi, kdyby něco takového prováděl, ale vím, co na to říkám já Klausovi. Nic. Mě je to jedno. Mám ohledně toho jenom jedinou podmínku, aby nezabíjel lidi, které znám a se kterými často přicházím do styku. Nechci, aby mi hrozili nějaké výčitky svědomí. Ještě bych se kvůli tomu zatvářila provinile a budila bych podezření. Působilo by to moc problémů.

Tohle je asi hlavní zvláštností našeho vztahu. Jinak si opravdu připadám jako taková typická chudá holka, kterou její bohatý přítel rozmazluje. Znamená to spoustu luxusních večeří, na které si už moje chuťové buňky začínají zvykat a vychutnávat je, také návštěvy divadel a několikrát jsem se dostala i do opery. Klaus má pro umění vkus, který musím ocenit, protože se nespokojí s obyčejným brakem. K mojí smůle se ale začínají blížit moje státnice, na které se musím učit a proto mám poslední dobou méně času na podobné rozmazlování. Klaus nejednou nabídl, že mi ovlivní učitele, abych se tím nemusela trápit, jenže já jsem umanutá tím, že tuhle školu zvládnu dokončit z vlastního úsilí. To znamená učit se dnem i nocí na zkoušky, pokud tedy nejsem zrovna v práci.

Práce se mi v poslední době zdála víc únavnější než obvykle. Nejspíš za to mohla ta vidina učení, která mě pak po práci čeká, namísto nějakého příjemného odpočinku u televize. Ne, musím si přestat připomínat to učení a myslet při práci na něco příjemnějšího. Proto jsem si představovala celou cestu z práce, kdy mi pršelo na hlavu, protože jsem neměla deštník nebo kapuci, jak si doma vlezu do horké sprchy. Pustím si na sebe horký proud vody, pod kterým budu stát dobrých deset minut, než se vůbec pohnu pro mýdlo. Víte, jak pak člověka naštve, když hned ve vchodě domu narazí na ceduli, že neteče voda? Měla jsem doslova chuť vraždit. V tu chvíli jsem zatoužila po tom být upír a prostě se do někoho zakousnout. Ale klid, svědomí, já vím, že nemůžu vraždit lidi. Neumím po sobě skrývat stopy, takže by mě stejně rychle chytili. Vraždění se tedy odkládá.

Namísto toho jsem se rozhodla pro něco jiného. Do svého bytu jsem vpadla jenom na skok. Prakticky jsem jenom popadla svůj batoh se skripty a poznámky, abych se vzápětí otočila a zamířila pryč. I na tu kapuci nebo deštník jsem se vykašlala, protože jsem stejně už víc mokrá být nemohla. Nyní mě hnala kupředu představa horké vany. Vážně doufám, že v Klausově obydlí žádný výpadek vody mít nebudou. Sázela jsem na to, že tak luxusní apartmány si na bydlení svých hostů budou nechávat záležet. Nyní jsem se už alespoň nemusela obtěžovat s jejich nepříjemným vrátným. Podle Klausova rozkazu jsem do jeho apartmánu mohla chodit kdykoliv se mi zachtělo. Jejich vrátného jsem se pouze optala, zda tam Klaus je či není, a dostalo se mi záporné odpovědi. To mi ale nevadilo, protože jsem měla jistotu, že jeho vana tam bude.

Vystoupala jsem výtahem nahoru do jeho apartmánu. Vzhledem k tomu, že už jsem ho znala, tak jsem se nijak nepozastavovala nad tím luxusem, který by mě jindy fascinoval. Namísto toho jsem pouze odložila svůj batoh s učením a zamířila jsem do koupelny. Sotva jsem do ní vpadla, tak jsem zamířila k obrovské bílé vaně, ze které jsem pustila horkou vodu. Zaradovala jsem se, když z kohoutku opravdu začala téct voda brzy doprovázená obláčkem páry z toho, jak byla horká. Chvíli jsem pak ještě ladila správnou teplotu vody, než jsem nakonec zavřela odvod vody a nechala jsem vanu se napustit. Poté jsem se narovnala a poprvé jsem se podívala do zrcadla. Málem jsem se lekla té mokré slepice, která na mě z něho koukala. Divím se, že mě ten vrátný vůbec poznal a pustil dovnitř. Bůhvíco si teď o Klausově vkusu musí myslet. Raději jsem to, ale neřešila a prostě a jednoduše jsem ze sebe všechno mokré oblečení shodila. Hned to byla úleva, když mě nestudilo nic mokrého.

Ohlédla jsem se k vaně. Už tam bylo zhruba deset centimetrů vody. Chvíli mám ještě času, než do ní budu schopná vlézt a pořádně se zahřát. Otočila jsem se proto znovu k umyvadlu, pustila jsem si trochu teplé vody do dlaní a opláchla jsem si s ní obličej. Rukama jsem pak smyla poslední zbytky řasenky a očních linek. Aspoň už jsem rozeznat od pandy. Předtím, než jsem ještě vlezla do vany, tak jsem vytáhla svůj mobil a pustila jsem si na něm nějaké písničky. Ke koupeli je potřeba nějaký příjemný hudební doprovod, o který se momentálně postaral můj playlist v mobilu. Poté už jsem vlezla do vany napuštěné příjemně teplou vodou, která už hraničila s teplou. Ale mě to bylo jedno, chtěla jsem se hlavně zahřát. Ještě jsem využila jeho sprchový gel, abych s ním nahradila pěnu do koupele. Tohle je poprvé za dlouhou dobu, kdy mám příležitost se vykoupat ve vaně, tak ať je to se vším všudy. Byl to báječný pocit, položit se do horké vody a na chvíli nemuset na nic myslet. Hned poté, jak si moje tělo přivyklo na teplotu vodu, jsem se do ní ponořila i s hlavou a namočila si vlasy. Zhruba na půl minuty jsem i pod vodou zadržela dech, než jsem vytáhla hlavu nad hladinu, abych si namydlila vlasy šamponem. Zase jsem musela použít pánský. Měla bych si sem natahat svoje kosmetické potřeby. Třeba teď bych tu ocenila nějakou žíňku. Ale nevadí, prostě mu spotřebuji více sprchového gelu.

Nakonec jsem se po své očistě rozhodla ve vaně ještě chvíli zůstat. Voda byla ještě krásně horká a nechtělo se mi z ní ještě vylézat. Teď jsem tu navíc měla hromadu pěny a příjemnou hudbu, takže jsem si opřela hlavu o hranu vany. Teď by bylo rozumné vytáhnout si skripta a učit se, jenže jsem je nechala někde u pohovky a cupitat se mi teď nahá a mokrá až tam se mi nechtělo. Namísto toho jsem zavřela oči a zaposlouchala se do hudby. Bylo to tak uvolňující.

Připadalo mi to jako pár vteřin, když jsem najednou pocítila dotek na své tváři. Ihned jsem otevřela oči a na okraji vany jsem spatřila sedícího Klause, jehož ruka mě hladila po tváři. Byla jsem překvapená z toho, jak se tady náhle zjevil.

„Jak dlouho tady sedíš?“ zeptala jsem se ho místo pozdravu.

„Zhruba minutu. Ale spíš bych se měl ptát, jak dlouho mi ty spíš ve vaně,“ pousmál se.

„Já usnula? Když ono ta voda je tak příjemně teplá a…“ Zarazila jsem se. Teplo si představuji jinak. „Oprava. Byla příjemně teplá. Náhodou by jsi mi nepodal osušku?“

Pravačkou se natáhl ke zdi, kde vzal z držáku na ručník jednu sněhobílou osuškou, postavil se s ní a rozbalil jí. Plně jsem si uvědomovala, že momentálně tu ležím nahá, přičemž jsem si byla jistá tím, že přes pěnu toho moc vidět nemohl. Přesto jsem se beze studu postavila a zatímco ze mě odkapávala voda, tak jsem se od něj nechala obejmout a zabalit zároveň do osušky. Naklonila jsem se přitom dopředu a ukradla jsem si jeden polibek. Naprosto jsem ignorovala fakt, že tohle bylo poprvé, co mě viděl zcela nahou. Ne, že bychom se tedy doteď jenom drželi za ruku, protože trocha orálního sexu nikdy nikomu neuškodila, ale jinak jsme spolu nespali. Alespoň ne v tom smyslu, že bychom se nazí líbali, mazlili a následně v různých polohách naše těla spojovali. Oddalovala jsem tu chvíli, i když jsem si poslední dobou byla jistá, že tenhle moment se docela blíží. Hlavně mě bavilo ho tím dráždit. Bůhví s kolika ženami už spal, takhle aspoň budu mít záruku, že na mě jen tak nezapomene.

„Takže čím co je důvodem tohohle překvapení v mojí vaně?“ podíval se mi do očí.

„Byla mi zima, chtěla jsem horkou sprchu a v našem domě neteče voda. Tak jsem přešla sem na vyšší úroveň,“ pokrčila jsem rameny a objala jsem ho kolem krku. S touhle nově nabytou oporou jsem vystoupila z vany a došlápla jsem na teplou podlahu. Ani mě nepřekvapilo, že ji má vyhřívanou. „Když nad tím tak přemýšlím, nemáš v tom nefunkčním vodovodním potrubí prsty?“ zeptala jsem se, zatímco jsem si upravovala ručník a ujistila jsem se, že mi nebude padat.

„Ne, ale když teď vidím ten výsledek, tak začínám litovat, že mě to nenapadlo dřív,“ pousmál se.

„Jako výsledek mě tady bude mít dneska přes noc.“ Kousla jsem se do rtu a pomalu jsem se naklonila k jeho uchu. „Ale stejně dneska nic nebude. Potřebuji se učit,“ zašeptala jsem mu do ucha a nakonec jsem ho políbila na tvář. S úsměvem jsem pak od něj odkráčela do jeho ložnice. Přesněji do jeho šatny, kde jsem si vypůjčila jedno jeho větší trik, které jsem hodlala využít na spaní. Chovala jsem se v jeho apartmánu jako doma. Osušku i svoje mokré oblečení jsem dala sušit a následně jsem obsadila gauč u krbu. Ocenila jsem při tom možnost zapnout oheň v krbu pouhým dálkovým ovládáním. V jiné situaci bych ocenila tu plazmovou obrazovku, jenže teď jsem tu byla kvůli učení. Potřebuji se učit a musím se na to učení soustředit. Proto jsem se snažila ignorovat Klausovu přítomnost. Zakazovala jsem si se po něm ohlédnout, kdykoliv jsem měla pocit, že mě pozoruje. Několikrát mi i myšlenky odběhly k tomu, co asi řeší takhle po večerech. Stihla jsem postřehnout, že měl pár telefonních hovorů, ale nerozuměla jsem tomu, o čem mluvili. Nakonec jsem jeho telefonáty přestala řešit a snažila jsem se znovu si zapamatovat různé fóbie.

Přisedl si ke mě na gauč zhruba ve chvíli, kdy jsem měla chuť hodit všechny svoje skripta do krbu a nechat spálit. Trochu jsem se na gauči posunula, abych si mohla položit hlavu na jeho nohu a udělat si z ní polštář. „Řekni mi něco povzbudivého o tom, že tu zkoušku zvládnu. Momentálně mám pocit, že nic nezvládám.“

„Můžu ovlivnit tvoje učitele a zkoušky budeš mít zmáknuté,“ navrhl mi.

„Což je přesně to, co nechci,“ odvětila jsem. „Až budu mít za sebou promoci, tak klidně ovlivni všechny americké státy, aby mě lidé volili za příští prezidentku, ale když už jsem tuhle školu začala jako člověk, tak ji i jako člověk bez podvádění dokončím.“

„Takže po promoci budeš chtít proměnit v upírku?“ otázal se.

„Po promoci budu chtít především tebe. Budeš mě moct rozptylovat, jak jen budeš chtít. V posteli i mimo.“

Na moment zahlédla záblesk v jeho očích. „Tak to se budu muset víc snažit, abych tu na tu promoci byl.“

Mírně jsem zarazila a úsměv mi na chvíli z tváře vymizel. „Proč by jsi tady nebyl?“

„Za pár dní odjedu,“ vysvětlit mi. „Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že moje vlkodlačí část je spoutaná kletbou? Existuje způsob, jak ji prolomit. Jenže ingredience na to se hrozně špatně shánějí a jedna z těch posledních se nedávno objevila.“

„A nemůžou přijet ty přísady sem?“ optala jsem se.

„Ta kletba se musí zlomit v místě, kde se jedna z těch ingrediencí narodila.“ Začínala jsem mít pocit, že jednou z těch přísad bude nějaký člověk. Možná bude muset pro prolomení té kletby zemřít. Ne, že by mi na tom nějak záleželo. Prostě někde někdo umře.

„Škoda. Jak dlouho to bude trvat?“ vyptávala jsem se dál.

„Kdy se vrátím ti teď nemůžu ještě říct. Kletbu musím zlomit o úplňku, ale může se předtím spousta věcí zkomplikovat.“

„Myslíš, když se ten, kdo má přitom zemřít, nenechá klidně zabít?“ pozvedla jsem obočí.

„Ta holka je jenom člověk, sama nic nezmůže. Ale stýká se s upíry a kamarádí s čarodějkou, v tom by mohli být problémy,“ připustil se starostmi ve tváři. „Nebo aspoň jeden z problémů.“

„Jaké jsou ty další?“ pozvedla jsem obočí.

„Můj bratr se tam už stihl objevit,“ odpověděl mi s mírným zachmuřením.

„Ty máš rodinu?“ zeptala jsem se trochu překvapeně. „Nikdy o nich nemluvíš.“

„Není moc o čem mluvit,“ připustil. „Matka je mrtvá. Sám jsem ji kdysi zabil. Sourozenci jsou skoro všichni zavření v rakvích, až na jednoho bratra, kterého jsem už desetiletí neviděl.“

„Začínám být trochu zmatená. Proč jsi ji zabil? Proč máš sourozence zavřené v rakvích? A proč se nevídáš s bratrem?“

„Věř mi, že historie naší rodiny je hrozné složitá. Rodiče pocházejí ze severu, z dnešního Norska. Ale po smrti svého nejstaršího dítěte se doslechli o Americe, zemi, jejíž obyvatelé byli silnější a rychlejší. Vlkodlaci. Tak se přestěhovali sem a pak jsem se narodil já a další moji tři sourozenci. Jednoho dne jsem se ale se svým nejmladším bratrem vyplížil pozorovat vlkodlaky při proměně, jenže ho zabili. Rodiče se pak rozhodli udělat nás silnější a matka vytvořila kouzlo, které z nás udělalo upíry. Nezdařilo se tak, jak čekala, a vznikla tak největší monstra. Hlavně se pak prozradila největší tajemství mojí matky. Mým otcem byl jeden z místních vlkodlaků.“

„Ou,“ zamumlala jsem v mezipauze, než Klaus pokračoval ve svém vyprávění.

„Mikael, kterého jsem do té doby pokládal za svého otce, pak vyvraždil celou vlkodlačí smečku a s nimi i mého biologického otce. Potom přinutil matku, aby na mě uvrhla tu kletbu. Poté jsem ji zabil a Mikael další tisíciletí strávil tím, že nás všechny pronásledoval po celém světě, dokud záhadně nezmizel, před čtrnácti lety.“

„A ti sourozenci v rakvích?“ zeptala jsem se.

„Je nás možné zabít jenom kůlem z bílého duby, ale jedna ze speciálních dýk dokáže jeho účinky spolehlivě nasimulovat. Prakticky jsou mrtví až do doby, než z nich někdo tu dýku vytáhne. Jediný Elijah tomu osudu unikl a poslední desítky let se před ním skrývám. Stejně tak před Mikaelem, kdyby se znovu objevil.“ V jeho tváři jsem viděla zamračení. Příběh jeho rodiny byl dost složitý a zamotaný. Vzhledem k tomu, jak byli staří, se ani nedivím. Za to tisíciletí si toho museli všichni hodně prožít. Hodně starostí a hodně problémů. Rozhodla jsem se proto, že Klaus teď potřebuje menší rozptýlení.

„Víš co? Pro dnešek končím s učením,“ prohlásila jsem. „Zbytek dneška strávíme spolu a nenecháme se ničím rušit.“ Vzápětí jsem se narovnala, odložila stranou veškerá skripta a poznámky, aby nám už nepřekážely, a následně jsem ho políbila.

Odpovědí mi byl další polibek a zároveň obmotaná ruka kolem mého pasu, kterou si mě k sobě blíž přitiskl. „Takhle brzo začnu pochybovat, jestli má cenu vůbec kvůli kletbě tě opouštět.“

„V nejhorším mě můžeš vzít sebou,“ usmála jsem se a pomalu jsem mu začínala rozepínat černou košili, kterou měl na sobě. „V přestávkách mezi učeními bych ti pomohla s těmi otravnými upíry a tou čarodějkou. Určitě bych je hravě všechny přeprala.“

Nad tou představou se ušklíbl. „To by se stalo jedině, že bych tě napřed přeměnil v upírku.“

„Takže si s nimi zajdu pokecat až někdy na podzim. Teda pokud je do té doby necháš naživu,“ pokrčila jsem rameny a prstem jsem mu začala kroužit po odhalené hrudi.

„Možná bych ti mohl nechat toho nejslabšího z nich jako malý dárek,“ připustil.

„Z toho bude asi ten nejšílenější dárek v historii,“ usmála jsem se nad tím.

„Bude se k tobě hodit. Šílený dárek pro šílenou holku,“ poznamenal.

„Být šílená má svoje výhody. Můžu mít šílené rozmary jako stát se upírkou až po promoci nebo se s tebou vyspat až po promoci. Anebo prostě až se vrátíš z té svojí výpravy. Jiní lidi by využili dnešní noci, aby pak měli v čase odloučení na co vzpomínat. Ale my budeme originálnější. Budeme se mít na co těšit. A do té doby…“ Ledabyle jsem přesunula svoje nohy přes jeho a o několik vteřin jsem už mu seděla obkročmo na klíně. Přitom mi bylo jedno, že to obrovské tričko, které bylo jediným kouskem oděvu, který mě zakrýval, se povyhrnulo o něco výš. Bez ostychu jsem ho znovu políbila.

Pevně si mě k sobě přitiskl, že mi zbývalo jen málo místa na dýchání, které je pro vášnivé líbání vážně potřeba. Rukama jsem zatím přejížděla po jeho hrudi.

Svýma rukama zatím pronikl pod to obrovské tričko, které jsem měla na sobě. Doteky jedné ruky jsem pocítila v oblasti stehen, zatímco druhá pod tričkem stoupala vzhůru k mým ňadrům. Jakmile se dotkl mojí bradavky, tak se mi z úst vydralo povzdechnutí.

„Kousni mě,“ vydechla jsem.

Jako by tahle dvě slova byla nějakým zaklínadlem. Svoje ruce stáhl z mých ňader i stehen. Vzal do dlaní můj obličej a mírně se odtáhl, aby se mi mohl podívat do očí. „Jsi si jistá, že to chceš?“

„Ano, jsem,“ odpověděla jsem mu. „Chci být jenom tvoje.“

V tu chvíli už se jeho obličej začal měnit. Sledovala jsem, jak se jeho oči podlily krví, bělma zčervenala a duhovka zčernala, stejně jako žilky kolem očí. Ale nejdůležitější byly stejně tesáky v jeho ústech. Hlavu jsem automaticky naklonila trochu na stranu. Rukou odhrnul moje vlasy stranou a pak už mu nic nebránilo. Zavřela jsem oči v momentě, kdy mi jednu ruku umístil ze strany na krk. Druhou rukou chytl tu mojí.

Pamatovala jsem si dobře tu bolest z kousnutí, ale tentokrát jsem na to byla připravená. Nakonec jsem namísto obvyklé palčivé bolesti, jako jsem znala, cítila jenom něco jako větší štípnutí. Nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. Sice to pořád bolelo, ale dalo se to přežít. Zatímco ze mě pil, tak se mi na rtech objevil úsměv.

Tohle kousnutí se může jevit jako nějaký můj šílený nápad anebo jako podivné postelové hrátky. Ale ve skutečnosti to byl symbol. Skrz kousnutí jsme se poznali, skrz kousnutí se teď na nějakou chvíli rozloučíme. Hlavní ale bylo, že jsem s tím přišla já. Dobrovolně jsem se mu vzdala. Teď jsem jeho.

Reklamy