Archiv pro rubriku: Rok 1985

Moje první návštěva Prasinek

Den po Vánocích na Boží hod byla náplánovana návštěva Prasinek. Protože jsem druhák opakovala, tak jsem se tam minulý rok nedostala. Prasinky pro mě byli motivací abych dokončila druhák. Vzpomínam si, že jsem měla hrozný nervy z těch zkoušek a oni je nakonec zrušili. Nebyla jsme is jistá jestli mam za to radovat nebo být naštvaná, že jsme se kvůli nim nervovala zbytečně.

Tohle měla být moje první návštěva Prasinek. Hrozně jsme se na ně těšila, ale přesto jsme na ně málem zapomněla. Ráno když jsme se vzbudila, tak jsem si vzpomněla nejprve na dárky. U postele mi ležela jeden dárek, stejně jako u ostatních. Vrhla jsme se na něj jako první a rzobalila ho. Byl to dárek od koleje a byli tam šperky. škoda jen, že tyhle náušnice, náramek a prsten jsme už měla. Řetízek se mi ale hodně líbila od té dboy ho nosím.


Nakoukla jsem pak do truhly a našla tma jenom jeden dárek, který byl do rodičů. Letos jsem dostala dárků míň než loni. Loni jsem dostala od Anet, Henryho a rodičů. Od rodičů jsme tentokrát dostala plesové šaty. Tenhle dárek se hodí, protože zítra má být ples a moje plesovky z minulýho roku už jsou okoukané. Tyhle měli moc pěknou světle modrou barvu.

Celou tu dobu, co jsme tam rozbalovala dárky, jsme kecala s Katie. Od koleje dostala plesové šaty. Škoda byla, že včera si jedny takové koupila. Byli úplně stejné až na barvu. Nabídla jsme jí, že by je mohla prodat moji sestřence. Nebyla jsme is jistá jestli si plesovky koupila. Rozhodně seo ničem takovém nezmiňovala.

Během toho kecání s Katie, se ozvaly rozhlasem informace o návštěvě Prasinek. Rychle jsem se oblékla a vyrazila do Velké síně. Přestože jsme vstávala brzo, tak to rozebírání dárku s Katie mě zdrželo a já prošvihla snídani. To byla škoda protože jsme měla docela hlad. Ve velké síni nás, co jedeme do Prasinek, moc nebylo. ANi jsme si nevšimla, že je tam Brumbál. Po chvilce se Brumla ozval a vyvedl nás k bráně do Prasinek. Nejdřív pustil ty, co mají v Prasinkách brigádu, a až po chvilce pustil i nás.

Do Prasinek jsem běžela, ale ne celou cestu, nechtěla jsem vypadat jako nějaká natěšená studentka. Nejprve jsem si celé Prasinky prošla. Neměla jsme v plánu se hned vrhnout an prní obchod a utratit tam všechny peníze. Když jsem dorazila na konec Prasinek, tak jsem tam objevila obchod s oblečením. Na název si nevzpomínám. Jakmile jsme ho spatřila, tak jsme vešla dovnitř. Nejdřív jsem tam jen tak stála dívala se na figuríny. Přemýšlela jsem co si koupím. Nakonecj sme se rzohodla pro červenou koženou sukni a koženou bundu. Potom když jsem už stála ve frontě jsem tam uviděla černé bezprstové rukavice. Ty jsem prostě musela mít. Takže jsem si nakoupila. Původně jsem měla šest galeonů, když jsme vešla do Prasinek. Ted po nákupu oblečení jsme měla už jen tři galeony a nějaké drobné.

Po cestě zpátky, jsem se stavila v soví poště. Byla jsme zvědavá co tmaher všechno nabízejí. Napadlo mě, jestli se tam nedá půjčit sova, abych poslala dopis rodičům. Někdy na začátku roku jsem dávala dopis do schránky, aby poslali dopis rodičům. Nevím, jestli jim dopis došel, ale zatím jsem nedostala odpověd. Když jsem tam vešla s úmyslem poslat dopis, tak místo aby odtamtud odletěla sova s dopisem pro rodiče, já odtamtud odešla se svou vlastní sovou. Už dlouho si přeji mít sovu, ale nikdy mi nezbyli peníze, abyhc si ji koupila. Když jsem vcházela do sovince, tak jsem měla pouhé tři galeony, ale sovy v příčné stojí čtyři galeony a ktomu galeon na klec. Naštěstí ale tady v Prasinkách měli sovičku, která stojí pouhé tři galeony. Potřebovala jsme k tomu i klec a ta většinou stála galeon, ale pro sovičku byla menší takže i levnější.Celkově mi zbylo asi tak deset srpců. V tu chvíli jsem asi měla zamířit do Bradavic do tepla, když mi došli peníze, ale já jsme se zastavila ještě u Táškáře. Zrovna tam prodával Samuel Humming, který chodí do 5.ročníku. Je asi tak o rok starší než já. Byl docela milej. Měl tam brigádu, tak mi ukázal všechny věci co prodával. Nakonec jsme si od něj koupila jeden vodní balonek. Když jsem potom odcházela z Prasinek, tak mě napadlo, jestlipak Sam s někým chodí nebo je volnej?

Vánoční přichází čas

„Konečně jsou tu Vánoce“ pomyslela jsem si, když jsem se ráno probudila. Letos jsem zase zůstala na Vánoce v Bradavicích. První a druhý rok v Bradavicích jsem odjela na Vánoce domů, ale minulý rok jsem tu zůstala a letos jsem se rozhodla zase. Vánoce se mi v Bradavicích líbí, každou chvílí se něco děje, takže se nenudím.
Potom, co jsme vstala, jsem odešla na snídani. Bohužel jsem zjistila, že nás Mrzimor ve školním poháre předstihl o tři body. CO nejdříve je doženem a pak je srazíme na dno, protože není možné, že by moje kolej nevyhrála. Už pár dnů sněží, takže máme naštěší bílé Vánoce. Rozhodla jsem se, že se projdu po hradě se svojí kočkou. Nejprve jsme zamířila na pozemky, pokochat se pohledem na zasněženou krajinu. Když jsem byla kousek od Bylinkářství, rozhlasem jsem se dozvěděla, že ve třetím patře jsou trhy.
Zaslechla jsem, že byli už před několika dny a já je prošvihla. Vůbec jsme nepočítala s tím, že by byli znova. Dárky ještě nakoupené nemám, ale o víkendu máme jet do Prasinek, takže jsem se je rozhodla nakoupit tam. Bohužel už by to bylo po době, kdy se dávali dráky, ale to až tak nevadí. Kdyžj sem ale zaslechla tuhle zprávu, rozhodla jsme se dárky nakoupit hned a vydala jsem se tedy do třetího patra.
Trhy jsem našla hravě a původně jsem se jen koukala, co kde mají a pak se nějakou dobu rozhodovala, co koupit. Přemýšlela jsem, co komu dám. Původně jsem měla v plánu dát sestřence Karin bílou šálu, Anet červený pirátský šátek, Ale žlutý pirátský šátek, Say černý pirátský šátek a svému bývalemu klukovi Henrymu, do kterého jsem zamilovaná a který je právě v tuto chvíli oficiálně můj nejlepší kamarád, kašpárskou čepici a knihu Dračí cnetrum – výběr. Jednou se mi v létě totiž zmínil, že ho fascinují draci.
Problém ale nastalv tom, že nikde neměli pirátské šátky. Knihu jsme sice sehnala a jednu kašpárskou čepici taky, ale ten zbytek neměli. Naštěstí otevřeli jeden velký stánek z Příčné ulice, kde měli všechno, co jsme chtěla. Všechny věci, které jsem původně měla v plánu koupit, jsem koupila a ještě k tomu jsem koupila pro Kain jendu bílou kašpárskou čepici a pro Anet červený svetr. Doufám, Anet nenenávidí červenou, protože ji moc nenosí a já si myslím, že by jí slušela.
Potom jsem balila dárky a po cestě k truhle, kam se dárky dávají, jsem se znova stavila ve třetím patře a nechala is obarvit jedny legíny na bílo. Vlastně to nejsou až tak moje legíny, protože jsem je s Veronque Hochet vyměnila za její. Tenkrát se to stalo v Kotli někdy v létě. Ona měla fialové legíny a já bílé. Navrhla, že bysme si je prohodili a já souhlasila pod podmínkou, že až budu chtít vyměníme si je zpátky. Ona s mou podmínkou souhla a výměna proběhla, ale když sem po ní nedávno požadovala své legíny zpátky, ona mi řekla ne a než jsem stihla zareagovat odešla. Od té doby se mi s ní nepodařilo o tom promluvit.Nebo jsem se spíš bála s ní o tom promluvit, protože jsme si nebyla jistá. jestli jsem tenkrát tu podmínku řekla nahlas nebo jen ve svých myšlenkách. Napadlo mě, že by mi s tím mohla Ala pomoci, protože jsem si všimla, že ji nesnáší. Doteď jsem si říkala, že až se mi naskytne příležitost, tak si ty legíny obarvím a teď se naskytla. V jednom stánku obarvovali oblečení.
Potom, co jsem si nechala obarvit legíny a dala dárky do truhly, jsme zamířila na nádvoří, kde se měla kona koulovačka. Už nějakou dobu běžela a já bych se připojila dířv, kdybych nemusela stát tu forntu u stánku. Koulovačka byla už v plném proudu. zajímavé je, že jakmile jsem tam přišla, vzpomněla jsem si na kouzlo, které vyčeruje sněhovou kouli. Na tohle kouzlo se už několik dnů snažím marně přijít a jakmile tma přijde, hned si vzpomenu. No dobře, trošku kecam. Ono bylo snadný si vzpomenout, když to kouzlo tam nějakej prvák říkal nahlas a já ho slyšela.
Takže jsme pak házela koule po všech kolem i po profesorech. Po jednom profesorovi, nějak si už nevzpomínám, kdo to byl, hodila Natalia Dark. Radši se otočila a tvářila se nevinně, ale profesor se jí stejně ptal jestli náhodou neviděla, kdo to hodil. V tu chvíli jsme obešla profesora, aby ke mně stál zády a hodila po něm kouli. Potom jsem honem přeběhla na druhou stranu a smála se přitom. Pak už jsem jen házela po všech okolo, dokud se tam neobjevil Protiva a neřpitáhnul tam sněhuláky, kteří házeli koule po každym kolem. Nevim jak to ti něhuláci stíhali, protože házeli asi tak tři sněhové koule za vteřinu. Radši sem odtamtud odešla a zdrhla před sněhulákama.
Ve Velké síni jsem narazila na Veronique Hochet. Ptala se mě jestli nevím, kde je kluziště. Náhodou jsme to věděla. Kluziště je na rybníky, který je kouske od skleníků. Je to vedle jednoho východu na střechu, což je moje nejoblíbenější zkratka na pozemky. Takže proto jsem to věděla. Zavedla jsem ji tam a chvíli jsme tam s ní bruslila. Spadla jsem jenom jendou, což je rekord. Potom dostala Hochetka nápad, že zkusíme bruslit na velkém jezeře. Vydali jsme se tam a došli až na molo. Tam jsme zjistili, že nemáme jak slézt na led a seskočit na něj, aby pak pode mnou prasknul, se mi moc nechtělo. Takže jsme se vydala nazpátek do hradu a už byl večer, takže jsem si šla lehnout. Byla jsme zvědavá co dostanu další den za dárky.

Hodně zvláštní sen

1.11.1985

Včera se mi stalo něco moc zvláštního. Objevila jsem se v jednom prapodivném světě. Blyaj sme zmatená stejně jako ostatní. Byli tma nějaký divný bytosti, krev, pentagram, oheň, kosti. Všechno to bylo dost děsivý. Navíc jsem vůbec netušila jestli je to sen nebo skutečnost. Kdyby to byla skutečnost tak sem vůbec netušila, jak jsem se tam dostala.


Byl tam profesor, který nám řekl ať se jdeme schovat do domu před monstry a my ho poslechli

V tom domě byli peníze, k naší smůle ale nešli sebrat. Nejspíš byli přilepeny nějakým kouzlem.Prozkoumávali jsme dům a pár prváku se chytlo do pavučiny. Snažila jsem se jednoho z nich vymotat pomocí nožíku na lektvary. Naštěstí jsem ho měla zrovna u sebe

Objevil se tam nějaký chlápek, kterýho jsem nepoznávala. Dostal prváky z pavučiny a poslal nás nahoru do patra do jedné místnosti.

Celou tu dobu se všude rozléhali dva hlasy. Nevím co to bylo a naštěstí jsem ani neviděla ty, kterým ty hlasy patří.

Většina z nás se shromáždila v místnosti jak nám ten chlápek řekl. čekali jsme až dorazí profesor nebo tak něco. Během té chvíle čekání jsme si uvědomila, že se neumím vůbec bránit. Jediné kouzlo, které zvládám je odzbojovací a to my na ty potvory moc nepomůže. Zrovna včera jsme se učili kouzlo na zeď ale ještě jsme si ho pořádně neprocvičila. Potom mi ještě docela jdou kouzla na přeměňování ale nevim jestli mi obarvování vlasů pomůže.

Nakonec dorazil nějaký Chuck Norris. Kdysi jsem chodila na mudlovskou základku, kde jsem o něm něco slyšela, takže je mudla. Na mudlu se choval nějak divně a navíc nikdo nechápal kde se tam vzal. Pak se tam objevil profesor a s Chuckem Norrisem se hádali. Přišlo mi, že se chovají jak malí. Všude kolem nějaký demoni a všelijaký potvory a oni se hádaj.

Potom, co Chuck Norris odešel, nás profesor poslal sbírat bylinky. Nikde jsem žádný neviděla, až na jmelí, které mi pak muselo vypadnout z kapsy. Přitom sbírání jsem narazila na spousty potor, který si mě naštěstí nevšimla. Taky jsem narazila na sestřenku. Řekla jsme jí, ať se drží poblíž mě. Je prvačka, neumí žádná kouzla, neumí se bránit ( já taky ne ale sem aspon starší) a patří do rodiny, tak sem ji chtěla ohlídat.

Pak jsme se vydali s profesorem do nějaké místnosti. On tam dělal lektvar a my zatím na něj jenom koukali. Byla tam docela nuda, tak jsem se vydala ven. Po chvilce jsme narazila na Alu a nabídla jí, že ji zavedu k tomu lektvaru do bezpečí. Po cestě jsme narazili ještě na Say a ty se vydali za náma. Pak nás zarazila Anet, která objevila jídlo. Měla jsme docela hlad tak jsem se do toho pustila. Pak Anet napadlo, že by to mohlo být otrávené. No doufám, že nebylo, protože už jsem ho snědla. Mezitím Ala a Say někam odešli, takže jsem jim tu místnost s lektvarem neukázala. Byla to docela škoda, protože jsme stáli vedle toho.

Dorazila jsem k profesorovi a lektvaru sama. Kotlík, ve kterém předtím ten lektvar dělal, byl rozpadlý. Později jsem se dozvěděla, že jim lektvar vybouchnul a že to byla past. Když jsme ta přišla, zrovna profesor odcházel s jednou skupinou. Něvím kam šli ale zbyla tma ještě jedna skupina s tím neznámým chlapem ze začátku. Přidala jsme se k této zbylé skupině a zjistila, že se chystají prozkoumat okolí. Nejprve jsme zamířili k jednomu domu, kde bylii jenom nějaké krámy. Dorazili jsme pak na křižovatku s velkou dírou uprostřed. Vedle té díry ležel v bezvědomí jedn prvák John Darwin. Jedna páťačka Joane tma s ním měla zůstat a my pokračovat dál v prozkoumávání. Jenže v tu chvíli se tam objevil drak.

Všichni jsme se běželi schovat do domu poblíž, jenže vzápětí nás tam oheň obklíčil.

Mezitím v tom ohni jedna dívka Amelie uhořela.

Pak už si nic nepamatuji.

První školní týden

Tento týden jsem nějak moc nechodila na hodiny. V pondělí ráno jsem se snažila dostat kufr do pokoje. Byl dost těžký. Možná bych to i měla rychlejší kdybych to odnesla po kouskách. Všimla jsem si, že nejtěžší bylo oblečení. Kvůli tomu jsme prošvihla snídani, kde se rozdávali rozbrhy hodin. Čekala jsem, že jako každý rok budou v síni truhličky s rozvrhama, ale spletla jsem se. Letos už byli zvoleni prefekti a ti to rozdávali na snídani. Jenže právě na ní jsem nebyla. Měli jsme mít dvouhodinovku lektvarů a po zbytek dne jsme měli mít volno. Zajímalo by mě jestli máme na lektvary Snapea.


Další den jsem už na snídani byla, ale rozvrhy se už nerozdávali. Chvíli jsem tak čekala, jestli se neobjeví Daniel Black, což je náš prefekt. Bohužel se tam neobjevil a ani nikdo z našeho ročníku. Vydala jsem se tedy do tréninkové místnosti. Zkoušela jsem si různá kouzla. Zjistila jsem, žemi přestalo jít everte stati, ale všechna ostatní kouzla mi stále jdou. Potom někdo říkal přes rozhla, že třetáci mají právě bylinkářtví. Jenže jsem z toho kouzlení byla dost vyčerpaná, že jsem tam ani nešla. Raději jsem si na chvíli odpočinula. Stále jsem neměla rozvrh, takže jsme nevěděla, co máme další hodinu. Naštěstí jsem narazila na Alu, která je se mnou v ročníku. Řekla mi, že lektvary v úterý odpadly a dala mi opsat rozvrh.Napíšu si ho sem, protože ten papír na kterém ho mám nejspíš brzo ztratím.

Pondělí
POKT
Formule
Formule
Úterý
Lektvary
Lektvary
Středa
Bylinkářství
Bylinkářství
Tarot
Mudlové Draci
Čtvrtek
OPČM
OPČM
Jasnovidectví
Runy Runy
Pátek
Přeměňování
Přeměňování
POKT
Astrologie Astrologie

Když jsem potkala Alu, tak to bylo ve chvíli, kdy mělo být bylinkářství. Mám takový pocit, že tam asi nedorazil vůbec nikdo. Potom jsme přemýšlely, kde by asi taak mohl být tarot, ale nikdo nic rozhlasem nehlásil, takže jsme to nezjistili. Zašla jsem pak do cvičáku a zase si zkoušela kouzla. Tentokrát jsem zkoušela kouzla na barvení vlasů a přestože tam byli figuríny, trošku jsem si zablba a vyzkoušela si kouzla na sobě.

Potom měli být mudlové, ale ty sem nevěděla, kde jsou. Až pak na drakologii hlásili, že je v učebně dějin. Nebyla jsem si jistá, jestli je jenom pro třetáky, čtvrtáky nebo páťáky, takže jsem tam radši nešla. Bála jsem se trapasu a Alu draci nezajímají, takže tam odmítala jít. Taky jsem potkala předtim sestřenku Katrin, ale je v prváku, takže tam se mnou jít nemohla.

Další den jsem poránu trochu zaspala, takže jsme prošvihla snídani a začátek opčm. Taky jsem netušila. kde máme mít opčm, takže jsem tam nedorazila. Šla jsem si raději na pokoj zdřímnout, protože jsem byla trochu unavená. Když jsem se probudila, mířila jsem zrovna do síně. Nevím, proč jsem tam šla, ale po cestě jsem potkala Anet. Ptala se mě jestli nevím, kde je ta věž. Vůbec jsme netušila o čem mluví, ale po chvilce jsme pochopila, že hledá jasnovidectví, která má být ve věži u síně. Nejspíš to hlásili, zatímco jsem spala a přeslechla jsem to.

Kde je jasnovidectví jsme hned zjistili, protože bylo další hlášení, že věž je vedle místnosti na valentýnský ples a já hned pochopila co tím myslí. Dorazili jsme tam tedy s Anet a zabrali si stolek ve druhé řadě. Byli jsme spojený se čtvrtáky, takže tam s námi byla i Gina bohužel. Je to kráva. Po chvilce dorazila i Ala, Say, Natalie a nevím, kdo ještě. Ala se Say si sedli hned pod nás. Nejprve Trelawneyová něco povídala a pak nám rozdala křišťálové koule. Všichni jsme se v nich snažili něco vidět. Já tam viděla jen mlhu, ale Ala tam viděla smrtonoše, nebo to aspoň tvrdila. Profesorka se zhrozila a řekla nám, že to je znamení smrti. Potom se Gina s Alou hádali. Trošku jsem se k nim přidala, když jsem řekla, jestli by Ala, až bude umírat, jak viděla toho smrtonoše, nemohla vzít sebou i Ginu. Mám ale pocit, že moji poznamku nikdo neslyšel, protože tam byl docela zmatek. Naštěstí zazvonila a většina odešla. Anet se pak ještě ptala učitelky na něci, co viděla v kouli. Nevím už, co jí říkala, ale mě napadlo zeptat se jí, co znamená pár věcí, které jsem viděla před pár dny ve své vlastní křišťálové kouli. Vzpomínala jsem si, žej sme viděla nějakou kočku, jak na mě kouká a nějaký strom. Učitelka mi řkela že ta kočka znamená varování a ten strom dosažení cílů.

O víkendu se nestalo nic moc významného, jenom otevřeli knihovnu, tak jsem se tam stavila, půjčila si knížky, zaregistrovala se a další den jsem to tam řišla znova omrknout.

Odjezd do Bradavic

Můj letošní odjezd do Bradavic byl stejný jako každý rok. Nejdřív jsem si v pokoji sbalila věci. Pak jsem zjistila, že ho neuzvednu. Asi jsem si nakoupilav příčný moc věcí. Táhla jsem ho teda po zem do kotle. V kotli byla tabule, kde byl napsán rozvrh dne. Nejdřív byla snídaně a co bylo dál nevím. Chtěla jsme si trochu nahnat náskok a táhla jsme kufr na nádraží. Zatím tam byli pokaždá na nástupišti truhly na kufry.
Asi tak v půlce cestu jsem potkala Yenefer. Nejdřív jsme trochu keali a já čerpala síly k táhnutí kufru. Pak jsem si vzpomněla, že jsem nechala Karin v pokoji a ona neumí odemknout. Dohodla jsem se s Yenefer, že mi ohlídá kufr a já ji skočím odemknout. Nejdřív jsem měla obavy, jeslti můžu Yenefer věřit. I kdyby tne kufr chtěla ukrást, tka s ním moc daleko nedoběhne. Odemkla jsem teda co nejrychleji Karin. Když jsme pak ešla dolů do kotle, všimla jsem si truhly na kufry a já blbá jsem ten svůj měla na půl cesty na nádraží. Naštěstí mi Yenefer pomohla donést kufr do kotle. Karin mezitím hledala svoji kočku.Kufr jsem dala do truhly a odešla na nádraží.
Když jsem vycházela z kotle, všimla jsme si,že Yenefer táhne svůj kufr. Nejspíš jsem ji měla pomoct, ale já pospíchala na nádraží. Ted cítím pocit viny. Doufám, že si mě nevšimla. Když jsem dorazila na nádraží, bylo tma ještě docela prázdno. Pár starších studentů vedlo prváky na nádraží. Vyráželi sice dříve než já, ale mě se je podařilo předběhnout a byl jsem tam před nimi. Zařadila jsme se do fronty u dveří a jakmile otevřeli, nahrnula jsme se dovnitř.
Zabrala jsem první volné kupé, na které jsem narazila. O chvíli později si ke mně přisedla Karin a já pak usnula. KDyž jsem se probrala, zjistila jsem, že naproti mě sedí Anet. Ani jsem nepostřela, kdy si přisedla. Nejspíš ona i Karin spali, ale pak se probrai, chvíli jsme se bavili a já pak šla na chodbu. Narazila jsem tam na Maxe, se kterým Karin údajně chodí. Ještě jsem je ale neviděla nějak se držet za ruce a líbat se, tka jsem si nebyla jistá jestli si Karin nevymýšlí. Zeptala jsem se Maxe a ten mi potvrdil, že něco jako chození mezi nimi je. Je to ale poněkud divné chození.
Potom jsem se vrátila od kupé, s holkama jsme udělali menší vodní bitvu, nebo aspon já jsem je polévala vodou. Karin měla uprostřed kupé vytažený odemčený kufr, tak jsem ji vysvětlila, at si ho raději schová. Potm se stala menší porucha, ale nakonec to strojvůdce spravil. Také o kousek dál v jendom kupé řvala Luna, že jí někdo vzal harfu. Potom chodila po kupéch a ptala se jeslti u sebe namjí harfu. Kdybych jí tu harfu čmajzla (nečmajzla jsme ji), tak bych jí neřekla, že mám u sebe harfu, takže to chození bylo zbytečný. Navíc jsme tou dobou dojeli na místo, takže to moc nešlo.
U vystupování z vlaku byli menší problémy, ale nakonec se to vyřešilo. Prváky si pak rozdělili na třetiny a poslali je postupně po loďkách. My ostatní jsme se letyxem přesunuli do hradu a zamířili do síně. Zařazování bylo dlouhý a já byla ke konci tak unavená, že hned po jídle jsem si šla lehnout a ani jsem nepočkala na kufry.