Moje zážitky / Můj svět

Festival Fantazie 2017 – Vajíčka ve vlasech, ochutnávka červů a příliš mnoho knížek

Když dnes otvírám Facebook, mám ho plný příspěvků o Festivalu Fantazie. Samé reporty nebo fotky… Tak já budu rebel a napíšu o tom rovnou článek, ok?

 

Věděla jsem, že letošní FF bude trochu jiný (a špatný nebylo). Ono tohle mělo být poprvé po dlouhé době, kdy jsem na něj nejela tak úplně sama. Pro stručné shrnutí:

2012 – Moje první FF, jela jsem tam s maminkou, potkala Nathalii Tenu a objala mě

2013 – Jela jsem tam s kamarádkou, přičemž moji rodiče jeli taky s tím, že jsme všichni bydleli ve vedlejším penzionu a naši si chodili po okolí

2014 – Poprvé jsem jela sama a nejsem schopna si na nic vzpomenout (a alkohol v tom nehraje roli)

2015 – Podruhé jsem jela sama a pořád si nejsem schopna na nic vzpomenout (a alkohol v tom taky nehraje roli)

2016 – Tak o tom jsem si toho vybavila tak moc, až jsem o tom napsala článek

2017 – Přesvědčila jsem k účasti dvě dívčiny (Cass a Vin), které znám z RPG (+ dalšího, který ale nepřijel)

Co se tam tedy letos vlastně dělo?

No, něco bylo stejný jako každý rok. Každý večer bajky, potom párty (a letos mě z nich nebolí nohy) a přes den nějaká ta celoliniovka. Pořád mám pocit, že Potterfan je nejlepší programová linie a není to podle mě jen mým zaujetím na HP svět, ale prostě mám pocit, že to celé je nejlépe zpracované. Ale občas bych za některé nápady na nový program Thomase proklela. Například za jednu dvouhodinovou soutěž:

Smrtijedská pekelná výzva

Tak si představte, že jsme si tam večer přišli a usadili se s holkama vepředu. Jednalo se o soutěž, které se mohlo zúčastnit jen pár lidí, takže kdo chtěl, ten se zapsal na lísteček a pak se účastníci losovali. Nechala jsem se tam napsat a donutila jsem k tomu i holky. Tou dobou jsem si ještě nevzpomínala, co to ta Pekelná výzva vlastně je. Když jsem si to vybavili, byl můj lístek s nápisem „Nika“ už odevzdaný. Stejně není tak velká šance, že mě vylosuje. Radši jsem místo obav vykládala Cass o tom, jak jsem se takhle při podobném uvažování dostala před pár lety do potterfanovského Az-Kvízu.

Pak přišlo losování. Napřed vybrali dva kluky, jejichž jména si nevybavuji. Potom vylosovali Cass. To je dobrý, to zvládne. Abych ji podpořila, držela jsem ji za ruku (posadila se přede mě). Losování pokračovala, další kluk, kterého neznám. A poslední lísteček – „Nika“

Hups.

Ok, tak snad ty úkoly nebudou tak hrozný jako v té skutečné Pekelné výzvě v televizi. Aspoň, že jsem v tom i s Cass.

1. kolo

Pěkně se nás všech šest postavilo na pódium zvědaví, co nás čeká. První úkol byl lehce bolestivý. Dali jsme si na obličej gumičkovou čelenku v úrovni nosu (respektive zahákly ji za něj) a měli jsme doplňovat formule kouzel. Ale jako hlášení bylo potřeba natáhnout gumičku a pustit. Auvajs.

Ale nakonec to nebylo tak hrozný. Bylo to jenom takové rychlé štípnutí. Ono to bylo taky jenom první kolo.

Bohužel jsem byla častokrát moc pomalá, takže i když se mi povedlo přihlásit, bylo to pozdě. Ale párkrát se mi to povedlo, takže do dalšího kola jsem se dostala. Cass taky mimochodem.

2. kolo

Tady to začalo být bohužel o dost zajímavější. Měli přijít další otázky (tentokrát z Fantastických zvířat), na které jsme se už mohli hlásit normálně. Ale abychom získali pak ten bod, museli jsme si o hlavu rozklepnout vajíčko.

Kvůli tomu nastalo svlékání. Mužští účastníci si sundali trička, ale já s Cass už jenom kravaty. Na kratičký moment mě i napadlo sundat si i tu košili a být tam v podprsence před plným sálem lidí (protože trocha exhibicionismu neškodí, že?), ale neudělala jsem to, protože jsem nechtěla působit lacině. Tak mám teď košili od vajíček.

Tady bylo problémem, že ty otázky byly dost těžké, takže jsme kolikrát neznali odpověď a za trest jsme si to vajíčko o hlavu rozklepávali všichni. Povedla se mi snad jenom jedna správná odpověď, což bylo dost na to, abych nevypadla. Cass taky postoupila.

3. kolo

Stal se z nás trojobal ve špatném pořadí. Když už jsme měli všude ty vajíčka, tak proč nestrčit hlavu do mouky? Vrátili jsme se zase k novému způsobu hlášení – tentokrát jsme museli vlovit kousky jablka v misce plné mouky.

Otázky už nebyli tak těžké, spíš jsme museli zvládnout najít to jablko (a nezapoměnout přitom soutěžní otázku) a potom i mluvit. Proto jsem kolikrát po vylovení jablka si ještě lovila těsto z pusy, abych mohla pořádně mluvit. Bylo to těžký.

A prý, jakmile to skončilo a my se zvedli od té mouky, jsem vypadala děsivě. Inu, černě nalíčené oči (pravěpodobně rozmazané od té gumičky), tyrkysové vlasy, bílý obličej od mouky… Možná to působilo lehce děsivě (vyfotil mě přitom někdo?).

4. kolo

Zbývali jsme už jen tři, tak přišla chvíle, kdy se to hodně ale vážně hodně zhoršovala. Otázky teď byli všelijaké z Prokletého dítěte, Fantastických zvířat i Harryho Pottera. Jenže hlášení probíhalo tím stylem, že jsme museli sníst červa. Živého.

Když jsem se tohle dozvěděla a uviděla ten kelímek s červanam, vyloženě jsem couvla o krok a chytila se Cass (vyfotil mě přitom někdo?). Pak padla první otázka a já jsem zaváhala. Odpověď jsem věděla, ale bála jsem se přihlásit. Cass to nakonec udělala (je Nebelvír) a toho červa snědla.

Až při další otázce jsem se hecla i já (protože se nikdo z nich nehlásil) a zkusila to taky. Toho prvního červa, kterého jsem vzala do ruky, jsem hned pustila. Vadilo mi, jak se kroutil. Až toho dalšího jsem rychle hodila do pusy někam dozadu a spolkla dřív než se pohnul. Po zbytek otázek jsem razila tuhle taktiku. Rychle spolknout.

„Ale když je nebudeš kousat, tak se ti pak budou hýbat v žaludku.“

„To se radši pak bouchnu do břicha, abych je zabila.“ Cokoliv, jen nemuset kousat.

Btw. protože ten třetí (nevím jeho jméno) měl s červi problémy a já s Cass ke konci už ani ne, tak jsme se dostali do finále.

5. kolo

Chtěla jsme tohle kolo přeskočit. „My jsme kamarádky, my se klidně o výhru rozdělíme a tohle kolo můžeme vynechat.“ Thomas to zamítl.

Ono co by taky mohlo být horšího než živí červi? Pro Cass to byly piškoty.

Jo, z nějakého důvodu jsou pro ni piškoty horší. Ale aspoň jsme je nemusely polykat. Stačilo vzít si do pusy takový plastový roztahovák, cpát si do pusy postupně piškoty a dokončovat potterovská přísloví. Co si pamatuju, tak v tu dobu na nás mířilo dost foťáků. Aspoň si to zkusil i Thomas. Akorát nám pak nedokázal pokládat ty soutěžní otázky takovým stylem, abychom mu rozuměly. Tak to vzdal (ale doufám, že jeho si stihli taky vyfotit).

U těch piškotů byl pak ke konci takový problém – dávivý reflex. Bylo to znamení, kdy přestat. I když ještě se mi to tam povedlo trochu jazykem posunout, že jsem jich tam ještě pár nacpala. Ve výsledku jich tam Cass měla 15 (ta si je nepřeskládala) a já 18. V součtu se zodpovězenýma příslovíma to byla remíza.

Tak jednoduchý rozstřel, nějaká ne až tak těžká otázka, ale Cass byla rychlejší.

RWR = Reward? What reward? = Odměna? Jaká odměna?

Jak to v televizních soutěžích bývá, přijde pak soutěžní kolo o odměny. Tak dostala Cass tři balónky a k nim tři otázky. Jeden balónek = jedna hodnotnější odměna (což na Potterfanu znamená například Filmová kouzla HP, Bestiář, Panoptikum, Fantastická zvířata, Bajky, Famfrpál v průběhu věků…).

První její otázku – Kdy zemřel sir Nicholas de Mimsy aneb Skoro bezhlavý Nick? – jsem věděla. 31. 10. 1492. Prostě se ve druhém díle na Halloween slavilo pětisté výročí. Jenže Cass to nevěděla. Bum a jeden balónek pryč. Další její otázku jsem nevěděla ani já. Bum a druhý balónek pryč. Potom poslední otázka a bum -> poslední balónek pryč.

Takže Cass nedostala hodnotnou odměnu, jen stolní hru Labyrint. A my ostatní? My nedostali nic (kromě té gumičky ze začátku na památku).

Právě tohle mě na tom docela mrzelo. Je mi jedno, že jsme tam ze sebe dělali debily, protože to byla naše blbost. My se do toho uvrtali. Ale bylo by fajn něco za to mít.

Ono soutěže jsou na Potterfanu často. Třeba hra Muggle, která je víceméně o náhodě. Tam dostávali hodnotnější odměny všechna první tři místa. No a když to tak vezmu tak při tomhle konceptu Smrtijedské PEKELNÉ výzvy takovou odměnu nedostalo ani první místa. A co jsem postřehla, tak to nebyl jenom můj názor. Jeden názor zněl: „Všichni, kdo se dostali k červům, měli něco vyhrát.“ Jo, souhlasím, bylo by to fajn.

Výhry, výhry a zase ty výhry

Ono nakonec jsme všechny něco vyhrály. Cass ještě ten večer vyhrála Quidditch Pong, přičemž jsme dospěli k závěru, že vajíčka ve vlasech nosí štěstí. Je podstatné to přitom zkombinovat s Ocáskovou šťastnou košilí a správnou stranou stolu. I tak jsme si ale s Cass při čekání na naše zápasy vybírali vajíčka z vlasů. Tou dobou jsem už i přestávala být pod hábitem Miss Mokrá košile (jelikož jsem si ji byla vyprat na záchodech).

Tak Cass to vyhrála, já ne, ale to nevadí. Na svoje výhry jsem si musela počkat na konec Potterfanu. Ten den bylo vyhodnocování celoliniové hry. Po celý týden jsme plnily různé úkoly…

  1. Vyřešit šifru => Kůrolez
  2. Nosit celý den u sebe balónek a nesmí prasknout => Polovid
  3. Zúčastnit se 3 workshopů, 2 večerníčků a 1 turnaje => Okamie
  4. Hodit na FB nebo Instagram svoji fotku s Mlokem => Bouřňák
  5. Prasknout někomu balónek => Třaskavec
  6. Udělat jeden těžký potterovský test na 100 % => Střemhlavé zlo
  7. Získat deset podpisů od vedoucí ostatních programových linií za to, že splníme nějaký jejich úkol => Dračí vejce

…a za ně se získávaly samolepky zvířat. Mohu s klidným srdcem říct, že jsem všechny splnila.


Myslím, že celkem nás celoliniovku dokončilo cca 20. Tak probíhalo losování o ceny. Šlo opět o ty knížky (Bestiář, Bajky…), taky o poukazy či slevy na únikovku do Door-Z (a nejlepší je, když je vyhraje někdo z těch, kdo tam pracuje), stolní hra Nepamatuji-si-jaká a Alba na samolepky k Fantastickým zvířátům či ty samotné samolepky.

Tak jsem vyhrála Filmová kouzla HP.

Pak byly nějaké přípravy na závěrečný mejdan, pak ten samotný mejdan… Na ten jsem mimochodem měla vážné dilema jestli si vzít šaty s velkým výstřihem, ze kterých mi bude každou chvíli koukat podprsenka, nebo rovnou bezramínkové šaty bez podprsenky. No, ty první vypadali víc retro, tak jsem vzala je.

Na večírku jsem se asi tak pětkrát vyfotila s někým ve fotokoutku, až nakonec nastala tombola. Losovalo se postupně, celkem bylo sedmdesát cen. Že bych něco vyhrála jsem ani moc nečekala, protože jsem měla jenom devět lístků. Spíš jsem většinu času přemýšlela, že bych si jich příští rok koupila víc a zda by se to vyplatilo. Nejvíc z té tomboly jsem chtěla asi kosmetické štětce ve tvaru hůlek.

Ale ty nebyly hlavní cenou, tou byla trojice encyklopedií Filmová kouzla HP, Panoptikum postav a Bestiář Harryho Pottera. Vzhledem k tomu, že už jsem tu jednu knížku měla, jsem si na chvíli pomyslela, co bych dělala, kdybych ji vyhrála podruhé… Pak vyhlásili číslo, já se koukla na svoje lístky a „Do prkýnka!“. Já je fakt vyhrála.

Podtrženo, sečteno, letošní FF pro mě prostě bylo plno zážitků. Některé jsem tu zmínila, některá se mi sem nevešla (třeba v poslední dny chození spát s otázkou, vedle koho se proberu ráno) a některá si nechám pro sebe.

Každopádně můj tweet platí (a není to narážka na to, že se bude příští rok rekonstruovat budova KD)

Advertisements

4 thoughts on “Festival Fantazie 2017 – Vajíčka ve vlasech, ochutnávka červů a příliš mnoho knížek

  1. Baví mě číst o FFku z pohledu cizích lidí, já se třeba k žádne linii v zásadě nehlásím (existuje alkolinie?), ale Potterlinie to má udělaný fakt pěkně:)

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s